z Pernštejna
z Medlova

Nejznámější varianta znaku pánů z Pernštejna má ve stříbrném štítu černou zubří hlavu s červeným jazykem a zlatou spletenou houžví v nozdrách.
V klenotu je zubří hlava s houžví ze štítu.
Přikrývadla jsou černo-stříbrná.

Na pečeti Filipa z Medlova, později z Pernštejna, z roku 1292 má v klenotu zubří rohy a uši. Na každém rohu jsou tři listy srdcovitého tvaru na delších rovných stoncích. Všech šest stonků je mezi sebou spojeno dvěmi půloblouky, na jejichž spojených koncích je srdcovitý list směřující k rohům. Z krajních stonků dolů visí po jednom listu.
(Sedláček Atlas erbů a pečetí)

Na reliéfu na hradě Helfštýnu s pernštejnskou erbovní pověstí z roku 1480 je erb se sedmi supími péry v klenotu. Nejpravděpodobněji Vilém z Pernštejna použil klenot své matky, kterou byla Bohunka z Lomnice. Pak by péra měla být černá.
(Jaroslav Teplý Pernštejnské reliéfy s erbovní pověstí)

Podle literatury Vojtěch z Pernštejna (1490 - 1534) a pak jeho synovec Vratislav (1530 - 1582) používali zlatý štít s černou zubří hlavou s červeným jazykem a zlatou spletenou houžví v nozdrách.
V klenotu byla zubří hlava s houžví ze štítu.
Přikrývadla byla černo-zlatá.
Tento znak pak převzali Lobkovicové do svého složitého erbu.
(Petr Vorel Heraldický spor Viléma z Pernštejna)